Snažila jsem se nezačínat článek tlacháním o počasí, ale prsty mi po klávesnici hopkaj samy a mají potřebu sdělit světu, jak krásně tam dneska je. Tohle slunce mám ráda. Podzimní slunce. Svetrový slunce. kabát-a-brýle slunce.
Dneska ráno ve sprše jsem přemýšlela nad Silvestrem. Tedy spíš nad Novým rokem, jak už se to blíží a jak by bylo načase postupně sepisovat předsevzetí. Představovala jsem si svoje Já v roce 2016. Úspěšnější, produktivnější, nebojácnější...
Moje budoucí já má vždycky o trochu víc elánu. Ráno popadne sluchátka a bez většího úsilí uběhne pět, možná deset kiláků. Cestou zpátky si se zdravě růžovými tvářemi kupuje ovoce do kaše.
Budoucí já neprokrastinuje. Uvědomuje si, že každá jedna vteřina uteče a zpátky už nepřiběhne. Proto si místo televize přečte pár kapitol rozečtené knížky.
Místo bezcílného brouzdání po internetu se raději naučí pár anglických frází a místo ranního polehávání v peřinách nazuje běžecký boty a vyběhne ven, i když tam zrovna není ideální počasí.
Žádné komentáře:
Okomentovat